Zahradu předurčenou pro rodinný dům obklopuje značně různorodá zástavba: ze strany severní a východní k ní přiléhají stodoly a dvorní trakty starší, kompaktní části města. Díky svažitosti terénu se jedná o stavby vůči zahradě výškově poněkud „utopené“. Ze strany západní uzavírá prostor řadovka rodinných domů z poloviny osmdesátých let, ta se naopak vůči zahradě vyvyšuje. Ze stejné doby pochází i nejvýraznější dominanta nejbližšího okolí – třípodlažní budova polikliniky. Její velikost, prosklený montovaný plášť a doprovodné technické objekty – sklady a garáže umístěné v těsném sousedství zahrady dotváří poněkud rozpačitou atmosféru. Inspirativní kontext zde chybí. Proto není tvar nově navrženého domu formován okolím, ale vlastním vnitřním uspořádáním. Stavebním programem se od většiny ostatních neliší. Jiný je pouze svým uspořádáním, nápadem, promyšlenou formou.

Pracujeme s archetypálním tvarem domu, v příčném směru jej protahujeme. Vzniká tak hmota poměrně úzké dispozice, která umožňuje otevření hlavních obytných místností směrem jižním i severním, tedy směrem do prosluněné zahrady i směrem do atraktivních průhledů na panorama historické části Pacova. Propojení vnitřních prostor s exteriérem sehrává v návrhu důležitou roli – jednotlivé průhledy vnáší do místností vzdušnost a světlo. Forma domu vychází ze snahy minimalizovat obestavěný prostor a s tím spojené pořizovací i provozní náklady. Hluchých míst v podkroví využíváme k převýšení obytných místností v krajních partiích přízemí. Vznikají klenuté prostory – výjimečná místa na protilehlých koncích domu předurčených pro ložnici a hlavní obývací místnost. Klasická sedací souprava zde chybí. Odpočinek, rozjímání, dívání se na televizi, či pozorování panoramatu města skrz velké klenuté okno, v sedě nebo v leže, umožňuje vedle dvou pohodlných křesel vyvýšená plocha navazující na kuchyňskou linku. Pod tímto ležením je integrovaná krbová vložka, celá plocha se tak stává akumulačním zdrojem tepla – parafrází starých pecí.