Dvougenerační rodinný dům stojí jako poslední v řadě v obytné čtvrti vystavěné v 70.letech minulého století. Směrem západním se rozevírají už jen louky a lesy – příjemné výhledy do kopcovité krajiny jižních Čech. Polozapuštěné přízemí zabírají garáže a technické zázemí, vyšší podlaží dvě bytové jednotky. Byt situovaný v nižším z podlaží je předmětem rekonstrukce. Stávající dispoziční řešení provozně nevyhovuje; předimenzovaná chodba zbytečně prodlužuje komunikační prostor, příliš malá kuchyně s nedostatečně velkým stolem a hlavní obytný prostor postrádají vzájemný kontakt, místnostem chybí nabízející se propojení se zahradou. Libovolným změnám však brání kombinace podélného a příčného stěnového systému.

Vstup do bytu ponecháváme. Z chodby se stává šatna – předprostor ložnice a koupelny. Projít do hlavního obytného prostoru znamená protáhnout se krčkem velkého nábytkového prvku – oboustranné tmavé šatní stěny. Ta prochází všemi místnostmi, úložné prostory se uzpůsobují funkci prostor, kterých je součástí: v kuchyni pojímá vestavěné spotřebiče, v obývacím pokoji PC stolek a ve svých útrobách skrývá i pracovní stůl se šicím strojem. Stává se jednotícím prvkem, výrazným motivem bytu. Kuchyňská linka má uzavíratelnou odkládací plochu za pracovní deskou, centrální ostrůvek pohledově odcloňuje převýšený paraván. Povrchem – světlým dřevem – kontrastuje s tmavou skříní, stejně jako velký kruhový jídelní stůl s osmi židlemi. Z jídelny lze projít na terasu nově probouraným francouzským oknem. Skrze něj proniká do bytu nádherný obraz zahrady, dostatek světla a odpolední slunce. Jeho paprsky procházející podél dlouhé skříně až hluboko do dříve potemnělého koutu obývacího pokoje přispívají k příjemné podvečerní atmosféře.