V současnosti existuje jediný přístup na bastion. Cestou od Karlova, kterou návštěvník přichází, se musí i vracet. Projde-li bastionem až k jeho západnímu cípu, rozevře se před ním krásný výhled do údolí Lumírových sadů. Na protilehlé straně se v dálce tyčí z podnože mohutných hradeb dvě chrámové věže Vyšehradu a mnohý v tu chvíli zatouží se vznést a dostat až k místu, odkud kněžna Libuše věštila budoucí slávu Prahy. K překonání vzdálenosti se ale nabízí i reálnější možnost: zpřístupnit korunu barokních hradeb. Pak by měl každý (tak trochu podobně jako po Čínské zdi) možnost projít až k ulici Nad Slupi, rušnou komunikaci a železnici překonat po nově navržené visuté lávce pokračující i ve větvoví sadů k existujícímu tajemnému otvoru v opevnění Vyšehradu, protáhnout se skrz a vystoupat novým podzemním schodištěm vedoucím vrstvami prosycenými pradávnou historií na úroveň terasy slavného chrámu.

Nové prostorové členění samotného bastionu vychází z výše zmíněné osy výhledu, respektive ze souběžného proudění energie, kterému vytváříme dostatečný prostor tím, že nově navržený objekt neumisťujeme na místo stávajícího torza původního stavení. Takový posun ale znamená vědomé porušení soutěžních podmínek. Novotvar hmoty respektuje linii hradeb, v dálkových panoramatických pohledech se neprojevuje. Bastion se mění v místo předurčené k zastavení, občerstvení, relaxaci a odpočinku při nedělní procházce.