Černotínu, obci se zachovalou radiální strukturou návsi, dominují charakteristické formy selských stavení s typicky dlouhou proporcí bez uzavřených dvorů. V místě řešené parcely přechází stará lánová struktura v obvyklou současnou parcelaci. Naším návrhem nechceme podporovat současný trend nerespektování původních půdorysných schémat vesnic. Právě naopak, uspořádáním starých sousedů se necháme inspirovat. Vycházíme tedy z archetypálního tvaru selského stavení a ten modifikujeme – přizpůsobujeme současným nárokům na bydlení. Navrženou hmotu, respektive souhmotí, tvaruje i fakt, že v jeho útrobách najdou domov dvě rodiny – rodina otce a rodina syna. Spojením dvou v podstatě samostatných domů vzniká společné průčelí a průjezd ústící do dvora, jenž se v ose průhledu otevírá do krajiny. Důležitým prvkem je i příjezdová cesta, uvozená sadem ovocných stromů. Pracujeme i s dalšími charakteristickými motivy: sedlovou střechou s tradiční bobrovkou, zápražím, prkennými vraty, či obyčejnou klasickou omítkou.

Dříve dominovalo v obdobných typech staveb hospodářské využití. Prostorové nároky na něj se změnou životního stylu snížily, leckdy i vyloučily. Naproti tomu ale narostla potřeba garážového parkování, což platí v případě stavebníka, automobilového závodníka, dvojnásob. V garáži a v krytém místě naproti lze zaparkovat až pět vozidel. Dál od silnice, blíž k přírodě pak situujeme obytné prostory. Hlavní vstupy chrání dostatečně vykonzolená zápraží, pod kterými lze odpočívat i v dešti. Většina obytných místností se otevírá až do krovu, dětské pokoje mají vestavěné spaní na vložené půdní galerii. Oba byty prosvětlují velká francouzská okna. Ty z jedné strany propojují byt se společným dvorem, z druhé umožňují vyjít do záměrně odcloněné části zahrady. U vícegeneračního domu považujeme zachování možnosti intimity pro každého člena rodiny za zvlášť důležité. Zahradní jezírko s venkovní saunou, vinný sklípek pod dvorem a herna s hostovským pokojem v patře přispívají k celkovému komfortu a jedinečnosti „daného druhu“.