Kdysi věhlasné Turzovské kúpele se nacházejí v lesnatých kopcích Volovských vrchů na východním Slovensku, v místech, kde byla krajina po staletí formována důlní činností. V rámci odvodňovacího systému těžebních štol zde byla zbudována dvě umělá jezera – dnešní Horní a Dolní tajch. Těžba v oblasti postupně stagnovala, až do druhé poloviny 19. století, kdy bylo území okolo Horního tajchu proměněno v lázeňský areál. Lázeňské budovy navržené architektem Gedeonem Majunkem v sobě kombinovaly srubovou, hrázděnou a zděnou architekturu spolu s vyřezávanými detaily vycházejícími z lidových motivů. Z této historicky cenné architektury se bohužel dochovala pouze její část; některé objekty zanikly v důsledku požáru, jiné byly nevhodně přestavěny. Areál v posledních desetiletích postupně chátral, což vedlo až k nevyhnutelnému zbourání ikonického hotelu Praha, který kdysi celému komplexu vévodil. Předmětem soutěže bylo obnovit zbývající historicky hodnotné stavby, přizpůsobit je současným provozním požadavkům a vhodně je doplnit o novostavby. Naší ambicí je proměnit potenciál místa v otevřený návštěvnický areál s wellness provozem, který se stane žádaným impulzem pro cestovní ruch v regionu, ale současně i místem setkání pro místní obyvatele z nedalekého města Gelnica. Provoz rozdělujeme do několika solitérních objektů, čímž navazujeme na původní urbanismus lázní. Lázně se návštěvníkovi nikdy nezjeví ve své celistvosti, naopak člověka nabádají k jejich postupnému objevování. Aktivní odpočinek ve formě korzování a procházek je tradičně důležitou součástí lázeňských pobytů. Současnou síť pěších cest uvnitř areálu doplňujeme o cesty nové a celé území napojujeme na širší koncepci naučných tras a okruhů. Zadané pozemky si rozšiřujeme i o okolní parcely, kam umisťujeme doplňkový provoz (saunový a bazénový svět, rozhlednu, dětské a sportovní hřiště). Jednotlivými urbanistickými a krajinářskými zásahy necháváme vyniknout původní architekturu, zatímco novostavby umisťujeme až v druhém plánu. Historickou budovu hostince očišťujeme od přístaveb a navracíme jej do jeho srubové podoby. Úzká a dlouhá proporce nechává dům vyznít v jeho plné kráse. Osovou kompozici doplňujeme o zadní trakt napojený na hotelovou část, čímž dotváříme půdorysnou stopu hostince do výsledného tvaru kříže. Ubytovací objekt Baník z 50. let, stojící na místě vyhořelé vily Turista, nahrazujeme analogickou dvoupodlažní novostavbou o kapacitě 112 lůžek. Strohá fasáda z černě mořeného dřeva v sobě propojuje banickou minulost místa spolu s Majunkeho dřevěnou architekturou. Do památkově chráněného Pioniera bychom rádi navrátili původní procedury (borovicové a solné koupele, bahenní zábaly). Ve horním poschodí navrhujeme výstavní prostor věnovaný expozici o historii místa. Ubytovací kapacity dále rozšiřujeme o nový objekt. Bodová stavba se půdorysně inspiruje sousedním Pionierem, jemuž ale nechce konkurovat a je od něj odcloněná stromy. Dle požadavků zadavatele nahrazujeme zchátralou vilu Praha její kopií. Bude se zde nacházet ubytování nejvyššího komfortu s malebnými výhledy do okolí. Do přízemí umisťujeme kavárnu, která slouží v ranních hodinách výhradně pro ubytované a později se otevírá veřejnosti. Chceme respektovat historické panorama při pohledu od jezera, proto zde neumisťujeme žádná střešní okna a podkroví zobytňujeme pouze v jeho odvrácené jižní části. Zadaný program si rozšiřujeme o samostatný objekt wellness s bazénovým a saunovým světem, což přiláká návštěvníky z širšího okolí a výrazně tím přispěje k rozvoji celého území. Tento provoz umisťujeme na klidnou a slunnou louku v návaznosti na přírodní osu údolí a jezera. Objekt koncipujeme jako pomyslnou přehradu – za čelní stěnou s výhledem na jezero vzniká vnitřní svět, který se otevírá do exteriérových atrií. Stěna „přehrady“ se částečně skrývá za kmeny vzrostlých stromů a nepůsobí tak při pohledu od jezera rušivě. Podobně jako přilehlé umělé jezero se i wellness stává přirozenou součástí přírodní krajiny. Z historických objektů bychom chtěli připomenout vyhořelou vilu Budapešť, na jejímž místě navrhujeme rozhlednu. Ta na sebe bere formu vyřezávaného rizalitu, kterým se původní vila pyšnila. Rozhledna se stává torzem připomínajícím minulost, ale současně i svébytným objektem symbolizujícím přerod Turzovských kúpelí do jejich nové etapy. Krajinářské řešení vychází ze stávající podoby půvabné lesní krajiny a dynamického terénu v mírně chladném a mírně vlhkém klimatickém regionu. Důležitým tématem celého řešení je udržitelnost a dlouhodobá perspektiva lesních porostů, které jsou nositelem atmosféry celého areálu. Stávající stejnověké monokultury jedle jsou z dlouhodobého hlediska nestabilní, proto pracujeme s postupným obohacováním druhové skladby. Okolní lesy podléhají lesnímu hospodářskému plánu, ale v areálu kúpelí se snažíme o postupnou přestavbu porostů na přírodě bližší smíšený různověký porost bučin a jedlodubových bučin. Ten se směrem k centrálnímu parteru obohacuje o atraktivnější domácí podrostová společenstva. V bezprostřední blízkosti budov jsou krajinářské úpravy nejintenzivnější, jak co se týká kvality péče, tak i intenzity využití návštěvníky. Přesto by celý areál měl působit maximálně přírodně. Většina použitých druhů jsou taxony domácí, typické pro přirozenou původní vegetaci. Cílem je vytvořit komponovanou krajinu Turzovských kúpelí na základě domácích druhů dřevin a bylin s otiskem historické stopy v podobě průhledů, umístění mobiliáře a drobných záhonů, která nenápadně přejde do okolních lesů. Bude uklidňující a nerušivá, důstojně podtrhující historickou i soudobou architekturu.