Uprostřed historické struktury Braníku, v těsném sousedství Dominikánského dvora, vzniká jedinečný bytový soubor, který zcela naplňuje naše dnešní očekávání moderního městského bydlení. Zadáním soukromého investora je vytvořit funkčně propojený celek, s dobrou dostupností všech výhod velkoměsta, přitom však stranou jeho ruchu. Soubor je vymezen třemi samostatnými parcelami městského bloku podél Branické ulice. Ve středu stojí nájemní bytový dům z první poloviny 20. století, s velmi živým parterem v podobě oblíbeného řeznictví a místní kavárny, která nezřídka plní i roli drobného kulturního centra. Parcela jižně od bytového domu je historicky prolukou, na severní straně k bytovému domu přiléhá nízké stavení bývalého statku. V návrhu předpokládáme společné využívání rozsáhlého vnitrobloku, a to nejen pro účely parkování, ale zejména s ohledem na sociální potenciál komunitního života ve městě. Náplní všech objektů zůstává z velké míry bydlení, v parteru doplňujeme veřejné služby a místní provozovny.

Novostavba v proluce vstupuje do struktury bloku vcelku jednoznačně. Objekt navazuje na slepé boční štíty sousedních domů, v uliční frontě pevně drží jasně danou stavební čáru. Směrem do vnitrobloku pak mírně předsazuje zahradní fasádu s rohovými balkony a lodžiemi. Architektonický výraz bytového domu v proluce je střídmý, fasáda se obejde bez výraznějších dekorativních prvků, snad jen sokl překvapuje svojí jemnou, avšak hustou profilací. Hluboko vsazená okna člení plochu v pravidelném rytmu, zvýšené přízemí nabízí plnohodnotné soukromí i bytům ve vstupním podlaží. Spojení s komunitní zahradou ve dvoře je příjemně těsné a bezbariérový výstup do venkovního světa tak působí až překvapivě domácky.

Stavení bývalého statku je nahrazeno sebevědomě dominantní novostavbou městského charakteru. Navržená hmota směrem do ulice potvrzuje stopu původní zástavby smělým vykročením do veřejného prostranství, a i nadále utváří prostorové vymezení místního náměstíčka. Nově ale ponechává i možnost pěšího průchodu do společného vnitrobloku. Charakter uliční i dvorní fasády je tu nepokrytě moderní, do hry vstupují velké prosklené výplně bez drobnějšího členění, předsazené okenní šambrány či střešní krytina z vlnitého plechu. Výtvarné pojetí fasády už jednoznačně vychází ze současných prvků, přesto je celkový výraz domu jemnou připomínkou historického tvarosloví. A to zejména díky důsledné kompozici nároží s valbovou střechou, které přirozeně následuje zalomenou linku uliční čáry.

Stávající objekt bytového domu, dnes lehce osamocen, je navrhovanou dostavbou okolních domů pevněji ukotven ve svém prostoru a lépe se mu otevírá možnost nového propojení se společným vnitroblokem. Úpravy vnitřních dispozic jej posouvají blíže k požadavkům na současné standardy nájemního bydlení. Obnova fasády zachovává všechny původní historické prvky tak, aby jeho celkový výraz zůstal bez výraznějších změn.

Společně tvoří všechny tři objekty výjimečně propojený celek, z pohledu kolemjdoucího však působí každý z nich svébytně. Nesnaží se podobat jeden druhému ani se vůči sobě ostře nevymezují. Vedou spolu sousedský dialog, stejně jako jejich budoucí obyvatelé.

Do vnitrobloku zavede návštěvníka přímo z náměstí úzká ulička, vznikající mezi stávajícím bytovým domem a novou dominantou v místě bývalého statku. Příchozí se tu ocitá v trochu jiném světě, na městském dvorku před kavárnou, který je částečně sevřený stěnou společných garáží. Přesto působí velkoryse a na zpevněné ploše nabízí možnosti různého společenského využití. Pobytové schody jsou zde navrženy nejen jako spojnice dvou úrovní vnitrobloku, ale také jako jasný předěl mezi veskrze veřejnou spodní částí a tou více soukromou, i když společně užívanou, horní částí. Ta plní v našem návrhu funkci jakési komunitní zahrady, dětského hřiště, místa pro odpočinek. Doplňujeme ji o nízkou hmotu altánu, drobné, částečně uzavřené stavby se zázemím, která slouží obyvatelům všech třech bytových domů. Úrovňové i prostorové uspořádání vnitrobloku považujeme za velmi cennou součást našeho návrhu, který se tak neomezuje pouze na funkční a výtvarné řešení objektů v uliční frontě, ale má ambici výrazně se propisovat i do hloubky blokové struktury historického Braníku.

Společnou garáž pro 30 automobilů navrhujeme v úrovni průjezdu z Branické ulice. Příznivé výškové poměry, kdy pozemek od západu směrem na východ stoupá zhruba o 3 metry, nám dovolují garáž zakrýt těžkou konstrukcí s využitím intenzivní zelené pobytové střechy. A právě tato střecha se v našem návrhu stává horní úrovní vnitrobloku. Na terénu pak doplňkově umisťujeme menší počet nekrytých stání pro sdílená auta, krátkodobé návštěvnické zastavení a zásobování místních provozů.