Návrh nabízí výjimečnou příležitost propojit velkorysé bydlení vilového typu spolu s výhodami života v centru města. Být ve středu dění, ale zároveň mít soukromí a klid. Zástavba v okolí Husova sadu vyniká velkou pestrostí zastoupených stylů, především z přelomu 19. a 20. století. Výsledkem je situace, kdy vedle sebe koexistují stavby různých měřítek a typologií. Chceme na tuto rozmanitost navázat současnou vrstvou, aniž bychom přitom vymazávali původní historickou stopu.

Zachování původní vily považujeme za jednu z hlavních priorit návrhu. Pro dosažení požadovaného standardu bydlení však navrhujeme řadu výrazných stavebních zásahů. Z historických konstrukcí zachováváme ty nejhodnotnější části, a to uliční fasády spolu s objemem schodiště. Původní obvodové stěny doplňujeme o nové nosné předstěny. Tím dosáhneme statického zajištění historických fasád za současného zvýšení energetického standardu domu. Odstraňujeme původní krov i všechny vnitřní konstrukce, včetně stropů a východní štítové zdi, čímž uvolňujeme vnitřní dispozici pro vytvoření velkorysých a otevřených prostor. Dům očišťujeme od nevhodné severní přístavby, pro lepší propojení se zahradou. Odstraněním přístavby také necháváme vyniknout sochařské kvality severovýchodního cípu domu, s členitým řešením vstupu a schodiště. I přes značný rozsah těchto zásahů jsme přesvědčeni, že se z původního domu nestane prázdná kulisa, ale soudobá architektura, která bude v živém dialogu s historií.

Stávající vilu doplňujeme o moderní přístavbu, která respektuje hmotové řešení původní stavby. Vztah mezi starou a novou částí je současně kontrastní i harmonický. Novou část pojímáme jako abstrahované prodloužení původního domu, kdy se minimalistická přístavba odlišuje od bohatě dekorované fasády. Motiv abstrakce se projevuje nejen na fasádě, ale i v samotném objemu přístavby. Sedlová střecha přechází ve střešní terasu – hmota zde přechází v prázdno. I přes tento zdánlivý rozpor působí celková kompozice celistvě a přirozeně. Střechu domu navrhujeme ze stříbrného pozinkovaného plechu, který bude v místech perforovaný se skrytým skleněným pláštěm pro prosvětlení podkroví. Fasádu nové části uvažujeme z matných profilovaných plechů. Obnovujeme historické omítané prvky původní vily. Obě části domu pojednáváme v terakotovém odstínu, čímž celou kompozici barevně sjednocujeme.

Vstup do domu zachováváme v členitém severozápadním cípu původního domu. Mezi vstupem a ulicí navrhujeme dlážděnou plochu, kterou lze využívat pro parkování. Další tři až čtyři parkovací stání jsou umístěny v podzemních garážích. V suterénu se dále nacházejí technické místnosti, sklad, tělocvična a prostorná šatna. Všechna podlaží jsou obsloužena výtahem, na který je také v každém patře navázáno instalační jádro s toaletou či koupelnou. Přízemí se v co největší míře otevírá do zahrady. Na zastřešenou terasu navazuje velkorysá obytná část, která je dále členěna na jednotlivé zóny. V nejklidnější části domu, s přístupem na zahradu, je situována hlavní ložnice. Podkroví je věnováno oddělené pracovně a třem hostovským či dětským pokojům. Všechny pokoje mají vlastní koupelnu a dva z nich mají přístup na vlastní střešní terasu. Výhodou návrhu je provozní nezávislost přízemí na podkroví. Je tak možné plnohodnotně bydlet v bezbariérovém přízemí a podkroví využívat pouze příležitostně, anebo případně v podkroví zřídit zcela nezávislou jednotku (např. pro vícegenerační bydlení).

Celkové ztvárnění návrhu reaguje jak na posun v současných požadavcích na individuální komfort bydlení, tak i na obecný vývoj celospolečenských hodnot. Na rozdíl od běžně nabízeného, mnohdy neosobního a do sebe uzavřeného prémiového bydlení se zde nabízí alternativa ve formě progresivní městské vily, která je otevřená vůči svému okolí a dává na odiv svůj historický vývoj. Zachování historických vrstev domu nemusí představovat omezení v životním standardu jeho obyvatel, ale naopak může jít o přidanou hodnotu, která člověka obohacuje a ukotvuje jeho místo ve společnosti.